Cesta domu je vždycky těžká. Člověk si zvykne na režim v zemi, kde vše plyne tak nějak přirozeně. žádné metro, žádní nas..ehm naštvaní spoluobčané. Všichni obyvatelé Thajska se neustále usmívají. Možná je to teplem, možná buddhizmem a nebo prostě jejich přístupem k životu. Prostě vyřiďte Martě Kubišovic, že už nemusí hledat ten ráj lidí a zvířat… jsem přesvědčená, že je to tu 🙂
Poslední dva týdny jsem v Tigeru učila. Naverbovali mě do hodit crossfitu. Musím říct, že nikdy nikde jsem neviděla tak dobré trenéry, jako tu. Když pominu mé bojové sporty… i na činkách tu jsou skuteční odborníci. Specifikum kempů je, že se lidi neustále mění. Takže v podstatě vás nemusí trápit nějaký velký programming a taky si můžete říct, že nemá smysl ty lidi něco zásadního učit. Já bych si to neřekla a ti zdejší borci také ne. Takže jsme si skutečně sedli 🙂 Hodiny byly pestré, rozumně poskládané a my běhali mezi lidmi a opravovali a opravovali… Super zkušenost!
Nejvíc mě ale samozřejmě nadchly zápasnícké tréninky. Takové fighterské nebe. Sparringy s nejlepšími borci z OneFC, Invicty, rizinu, ACB, ale i UFC….
