2015

Vzpírání pěkně od základů

Takový evergreen. Email, rozkliknu a je to jak podle šablony:

„Zdar. Cvičím už měsíc, naučil jsem se fakt dobře vzpírat podle jůťůb, ale chci se zastavit, kdybys na mě koukla, jen tak na chvilku, vychytat nějaké mouchy. Asi na nic nepřijdeš, ale jedu kolem, tak bych se zastavil….“

Z tohoto emailu vyplývá následující:

dotyčný má poněkud vysoké sebevědomí
příliš sleduje akční filmy
je škrt a nechce si zaplatit kurz/soukromku
dost pravděpodobně neudělá ani správný dřep, o vzpírání nemluvě…

Většinou i průběh oné návštěvy probíhá podle předem jasného řádu. Dotyčný se v šatně převleče do děsně drahých hadříků, má veškeré vzpěračské vybavení od bot, bandáží, pásku, trhaček, po speciální ponožky s nápisem snatch na levé a clean&jerk na pravé noze. Jak se přibližuje k čince, je mi čím dál tím více jasné, že to bude prů… ne úplně skvělé.

Tak jdem na to. Chlapec se chytá činky, ohnutá záda, ramena za osou, kouká kamsi pod sebe, zvedá činku, bicepsovým škubem ji s ohromným záklonem převalí na sebe a já zavírám oči a tiše trpím….

Víš, vzpírání není zumba. Ani super pohybový talent se ho nenaučí za měsíc a ani náhodou ne z youtube. Je opravdu těžké na mobilitu, stabilitu, koordinaci, sílu, dynamiku, no prostě je technicky fakt obtížné na naučení.

Když přijde někdo takový, dám mu na výběr ze tří možností, ale vždy začínám tím, že by bylo fajn zapomenout vše a začít prostě od začátku. Jestli si onen dotyčný vybere kurz, soukromky, či vedené hodiny je mi už celkem jedno, ale věř nebo ne, vzpírat se sám prostě nenaučíš…

Jsem ale strašně ráda, když lidi cvičí a vždy je budu v jejich snažení podporovat. Proto jsem si připravili serii článků, kde bych ráda nastínila alespoň základy vzpírání. Chci se zaměřit spíše na detaily, které nejsou na první pohled z videí na youtube patrné. Mým cílem je prosím pěkně, aby po světě běhalo co nejméně týpků, jako je onen emailový hrdina, který by se dříve, či později při vzpírání zrakvil. A ne… není to chyba toho sportu, ale jen a jen jeho…..

Na úplný začátek bych ráda vysvětlila opravdu základ všech základů a to jest správné držení činky.

Je mnoho způsobů, jak činku držet. Tady je třeba zmínit, že jsou opravdu značné rozdíly v typech os. Vzpěračská osa je oproti lifterské mnohem pružnější.

Osy na vzpírání jsou jiné pro ženy a jiné pro muže. Dámy mají průměr osy o dva milimetry menší.

Budeme li se bavit o profi osách, jsou ještě rozdíly mezi závodnímu a tréninkovými činkami. Závodní osa má výraznější a ostřejší vroubkování. Ano, mnohem více to bolí 🙂

Tak. Jaké jsou tedy způsoby uchopení činky:

Střídavý úchop využívají lifteři na těžké pozvedy (mrtvé tahy.) Jeho výhodou je, že usnadňuje udržení činky. Když už to nejde nadhmatem, přešoupneš jednu ruku do podhmatu a je to 🙂
Ve vzpírání ale využití nemá.
Nadhmat – Nejpřirozenější, pro lokty nejbezpečnější držení činky. Když pro něco saháš, je to nadhmatem.

Ve vzpírání se využívá nadhmatové držení přes palec. Je pevnější, ale chvíli trvá, než si zvykneš. Ale… zvykej si… až začneš nakopávat, nelze jinak. (bez kopání se, pokud chceš zvedat velké váhy, opravdu neobejdeš.)

Bezpalcový nadhmat lze použít u přemístění silou. Ale i tu platí, že pevnější je palcové držení.

Výjimku tvoří populace crossfiterů, který jede milion opakování s relativně malou vahou. Těm doporučuji ušetřit palce utrpení a jet na stisk. Pokud tedy nemáš ve workoutu kombinaci s hrazdou, kettlebellem…. to se pak vyplatí mít předloktí čerstvé na úkor krvavého palce 🙂