Mé první trenérské zkušenosti jsou ještě z dob, kdy jsem byla skutečné mládě. Už na gymnáziu jsem trénovala dětičky atletiku. Přišlo mi tedy logické udělat si hned v osmnácti trenérský kurz, ale už tam jsem narazila na přístup ke cvičení, který se mi nezdál úplně správný. Namísto řešení nejpalčivějších problémů, jako jsou bolesti zad, zatuhlost kloubů nebo zkrácené a oslabené svalové skupiny, se cvičení na strojích zaměřovalo hlavně na pumpování bicáků a celkově dosažení líbivého efektu.
Kolem sportu se pohybuji celý život, jak v roli cvičence, tak v roli trenéra, a za tu dobu jsem kolem sebe viděla mnohé. Trenéry v komerčních tělocvičnách koukající po většinu lekce do mobilu a počítající opáčka nebožákům ničícím si tělo na strojích, přetěžování profi sportovců bez jakékoli kompenzace, náročné a jednostranné tréninky, výživové „specialisty“, doporučující drastické diety vedoucí k podvýživě.
