Vánoce jsou tady!
Taky Tě to děsí?
Všude shon, mraky nervozních spoluobčanů do sebe vráží v boji o nákupní košík. Všichni šílí, no hrůza.
O psycho teroru, který Vánoce každý rok přináší venku, na ulici a v obchodech ale psát nechci. Chci se zaměřit na to, co je uvnitř nás a co je mně osobně mnohem bližší a to je náš interní boj na téme dlábo a cvíčo.
Celý rok pravidelně makáš v tělocvičně, pracuješ na svém zdravém a funkčním těle, jíš dle pravidel zdravé stravy a Vánoce jsou pro Tebe malé peklo? Když vynechám trénink atrofuju, když si dám kousek pečiva, kapra a salát, půjde celé má práce nazmar? Ale no tak…
Jdeš svou cestou k vysněnému cíli. Na konci jsi ty – zdravý, krásný, plný síly, sebevědomý, odhodlaný skály lámat. Žádná cesta ale přece není úplně rovná. Žádná cesta není bez překážek a tím nemyslím D1, ony i německé silnice se musí opravovat, opravdu. I přes to, že máme každý tu svou cestu jinak dlouhou a jinak točitou, ani s tou nejlepší genetikou a motivací se nevyhneš komplikacím v různých formách. Můžou se stát všelijaké věci, které prostě jen tak neovlivníš. Někdo na tebe plivne smrtelnou rýmičku, uklouzneš a spadne na Tebe zem a zlomí Ti nohu, nebo nedej Bože musíš odjet na dovolenou, kde není kde cvičit s Tvým oblíbeným kettlebellem. To je podobný případ, jako Vánoce, které nás teď čekají…
Co tím chci říct?
Nemuč sám sebe! Nikdo z nás není dokonalý, každý děláme chyby. A kdo tvrdí, že ne, lže! (a nebo si své chyby neuvědomuje)
Stres, výčitky a nedobrý pocit, který sám sobě přivádíš je pro Tebe mnohem větší zlo, než pár kousků pečiva od babičky, talíř salátu od manželky, který dělala půl dne a nebo vaječňák od sousedky.
Budeš mít krásný a opojný pocit, když jednou za rok podlehneš svodům sladkých dobrot? Tak se oblékni do něčeho pohodlného, co Tě nebude tlačit přes pupík a jdi do toho a pořádně si to užij!
Jasné jsou dva extrémy. Je spousta lidí, co mají Vánoce téměř každý den. Ze své cesty odbíhají příliš často, nebo se dokonce po ní vrací zpět, dělají odbočky a často si odskočí jen tak do cukrárny na dortíka, do meka na hambáče, nebo doma chroupou čipsy. Tihle lidé pak hledají rychlé zkratky a věří, že jim pomohou prášky, super hyper skvělé a natuněné přístroje, které zaručují rychlý výsledek BEZ PRÁCE…. ale to předpokládám není Tvůj případ.
Prostě… žádný z těch dvou extrémů není dobrý.
Je třeba si uvědomit, že jde o určitý a zcela uzavřený časový úsek. Má svůj začátek a svůj konec. Tak k tomu přistupovat a tak to brát. Pro někoho jsou to dva dny – Vánoce a Silvestr, někdo si jako svůj volný časový úsek určí celé svátky od Štědrého dne až do Nového roku. Je třeba si ale tuhle dobu stanovit dopředu a ve chvíli, kdy skončí se plynule navrátit do svého obvyklého režimu. Nejhorší totiž je začínat od pondělí, od prvního, od jara, až bude dobrá konstalace hvězd…. ta doba pak totiž nikdy opravdu nepřijde…
Vánoce by měly být především svátky klidu, míru a ne doba velkého stresu, odříkání a utírání slin od pusy kvůli vlastnímu sebetrýznění….
Nemáš se čeho bát… všechny ty laskominy nakopnou Tvůj metabolizmus, odpočineš si od diety, přemýšlení, uvolníš se…
Neříkám, aby ses od rána do večera přejídám, jen chci, aby sis taky trochu užíval života!
To nejkrásnější prožití svátků Vánoc, krásné chvilky se s vými bližními a uspokojené chuťové pohárky přeje Kulich!
